Síň slávy

Jak si se k bojovým sportům dostal ?
Ke karate jsem se dostal ve svých 14-ti letech víceméně náhodou, když mne kamarád přemluvil abych se s ním šel podívat na nábor do oddílu karate, který v K.Varech tenkrát působil. Trénink mne velice zaujal, asi především tím, že si nás trenéři testovali tím, že nás nechali zápasit mezi sebou ve fackované, a protože mi to „fackování“ soupeře docela šlo, tak jsem se do kursu přihlásil a začal chodit na tréninky pravidelně. Musím říci, že jsem v té době ke cvičení karate žádnou jinou motivaci neměl.
Jak si se propracoval až na takovouhle úroveň, jako seš nyní ?
Asi poctivým přístupem k trénování. Když jiní byli v hospodě nebo šli za děvčaty tak já se potil v tělocvičně, posilovně nebo běhal někde po lesích a „okopával“ stromy. No a samozřejmě mi pomohlo v mém úsilí mnoho výborných trenérů, ale i kamarádů kteří mi v mém úsilí pomáhali. Myslím, že každý kdo dosahuje dobrých výsledků bude mít stejný názor.
Na jakých turnajích a mistrovstvích si vlastně startoval ?
První nominací, kterou jsem obdržel bylo ME WUKO (dnes WKF) v roce 1993 na soutěž kata, moc jsem neuspěl, ale tato zkušenost mne určitě motivovala v dalším cvičení. Od roku 1995 jsem se pak účastnil většiny ME a MS v karate JKA, vždy podle toho jak zdravotní stav a připravenost umožňovala.
Jakých si dosáhl úspěchů a na co nejraději vzpomínáš ?
V roce 1996 jsem získal svoji první medaili na ME JKA v disciplině kata, aměla barvu stříbrnou. Poté v roce 1998 jsem ji na stejné soutěži přeměnil na zlato, což bylo na úrovni ME moje nejvyšší ocenění, kterého jsem dosáhl. Jinak jsem byl v letech 2000 a 2006 bronzový a letos jsem obsadil opět druhé místo. Asi nejvíce si vážím a cením výsledků, kterých jsme dosáhli na MS JKA v roce 1996 v Japonsku v Ósace, kde jsem sice skončil „až“ na 14 místě v kata individual, ale do každé kategorie bylo přihlášeno více než 190 špičkových závodníků z celého světa. Pro mne to byl velmi silný zážitek a účast v semifinále takto obsazené soutěže si cením více než jiných zdánlivě mnohem lepších umístění.
Je něco, co by si z paměti nejraději vymazal ?
Ze sportovního hlediska asi ne, spíše z věcí organizačních, které výjezdy na soutěže provázejí, a které jsou kolikráte pro závodníky více stresující než samotná soutěž. Ale většina toho by měla být chápána spíše pozitivně a měli bychom se z z těchto zkušeností poučit, to se snažím dělat. Proto také věci ve své paměti nemažu…učím se..:))
Vryl se ti nějaký zápas nebo souboj do paměti ?
Všechny….
Měl si nebo stále máš nějaký vzor či idol ?
Ve sportovním životě žádné vzory ani idoly nemám, možná dříve, ale nijak zvlášť mne to nikdy nemotivovalo. Vzory jsem nacházel spíše v oblasti normálního života a bral si je z lidí, kteří možná nic světového nedosáhli, ale jsou třeba velmi dobrými lidmi, mají vysoké morální vlastnosti a hodnoty, kterých si na nich cením, a pro které si je asi také kladu za vzor.
Vzpomněl by si na nějákého soupeře před kterým máš nebo si měl
respekt ?
Z každého soupeře by člověk měl mít respekt, beru to jako formu úcty k soupeři. A pokud jde o pocit obavy z prohry nebo úrazu? Z prohry rozhodně strach nemám, prohru totiž považuji za určitou motivaci k tomu, abych dále trénoval a sám se zdokonaloval. Navíc velmi dobře vím, že vždy může vyhrát jen jeden. Myslím si také, že pokud je závodník pokorný a je schopen akceptovat myšlenku nebo představu prohry, získává možnost odprostit se od strachu z neúspěchu a tak může být jeho výkon kvalitnější a může dosáhnout na rozhodně vyšší cíle než když je psychicky svázán obavou aby neprohrál. K otázce soupeře je to problematické se vyjádřit, protože je to velmi rozdílné a velmi záleží na protivníkovi. Obecně ovšem se těším daleko více na zápas se silným a dobrým soupeřem, a mám z něho paradoxně menší strach než z běžného protivníka nebo ze soupeře, který je na tom hůře. Je to asi spojeno s potřebou určité úcty a respektu k soupeři a k potřebě překonávat silnějšího protivníka.
Jak často trénuješ a jak to bylo, když si začínal ?
Když jsem začínal, tak jsme trénovali tak 5x týdně a obecně se na úrovni masového sportu cvičilo více. Později jsme začali trénovat velmi intenzivně a dalo by se říci dvoufázově každý den včetně sobot a nedělí. To mi vydrželo tak zhruba deset let a dnes cvičím zase tak 4-5x do týdne. Tréninky ovšem již neprovádím v tak vysokém tempu, snažím se trénovat spíše více efektivně.
Použil si někdy své znalosti v životě ?
Používám je denně ve své práci, protože jsem měl to štěstí a práce se mi stala koníčkem. Pracuji jako instruktor tělesné přípravy u policie, kde jednou ze složek této přípravy je i profesní sebeobrana. Samozřejmě, že existují dost podstatné rozdíly mezi sportovním karate a sebeobranou, ale karate považuji za velmi dobrý základ a praxi zase za zpětnou vazbu, která prověřuje vaše znalosti.
Co si myslíš o dnešní konkurenci a soupeřích ?
Úroveň soupeřů na evropské i světové úrovni velmi rychle sílí a roste. Celkově to vidím tak, že se úroveň připravenosti závodníků velmi vyrovnala, a že dnes se již nedá říci, že některý ze států je v karate velmocí. To dokládají výsledky z mezinárodních soutěží, kde se národnosti i jména střídají a každoročně mění. Také již skoro neznám týmy, které by člověk označil za slabé. Proto jsem také přesvědčen, že uspět na mezinárodní úrovni bude v budoucnosti daleko náročnější než dříve. Je to stejné jako v každém jiném sportovním odvětví, to je progres, který zvyšuje náročnost na jednotlivce, na přípravu, zázemí, a také peníze atd., pokud budeme chtít zůstat na pozicích, které jsme měli nebo ještě máme nesmíme tyto věci podceňovat, ale respektovat.
Jaké jsou tvé plány do budoucna ?
Ještě tak jeden dva roky bych se chtěl zapojovat do soutěží karate JKA, ale to záleží také na zdraví a kondici, kterou budu mít. Tak v těch 40-ti to zabalím a možná se budu po soutěžní stránce věnovat jen formě kata….uvidíme jaké bude zdraví a chuť závodit.